Po dlouhých prázdninách nastává období mé zvýšené pilnosti. Mnoho nápadů zrálo a uzrálo a pomalu, ale jistě se zhmotňují.
Konečně jsem se pustila do dlouho slibovaných náušnic a těším se z toho, jak se ty maličké nanicovaté porcelánové drobky, mění v něco určitějšího a hezčího a už bych je možná ani omylem nesmetla z pracovní plochy.
Do kategorie mých oblíbených slibů spadá také hrnek s uchem, tedy bude to spíše hrníček, nicméně bude i v klasické, o ucho neochuzené, variantě. Menší kamarád kelímku stále šustí papírem, ale v nejbližších dnech projde proměnou v model a formu a pak už konečně bude na světě.
Projekt brož tužka jsem sice nestihla k začátku školního roku, ani k začátku semestru, ale je možné ji brát jako milou upomínku k napsání dopisu… Ježíškovi.
Poslední dobou opět experimentuji s papírovou hmotou, je to trochu návrat v čase, s papírem a porcelánem jsem několikrát pracovala a dost mě to bavilo. Tak uvidíme, co se stane tentokrát. Zatím to vypadá takhle:
Jak vidíte, mám co dělat.
